JAK SE Z KONZUMNÍ ŽENY STALA "LESANA"?

Ukazuji lidem cestu ke zdravějšímu, spokojenějšímu a soběstačnějšímu životu bez zbytečné chemie, která nás všude obklopuje.

Dnes už nejsem závislá na tom, co mi nabízejí regály supermarketů, lékárny a drogerie. Už se nemusím trápit nad tím, že své děti vychovávám v prostředí plném chemie a éček. S klidným srdcem můžu říct, že dělám maximum pro to, abychom žili zdravě, a také se tak cítili. Sama si doma vyrábím sýry a mléčné výrobky z mléka našich koz.

Chováme králíky, slepice a kachny, peču domácí pečivo, vyrábím domácí kosmetiku, přípravky na čištění domácnosti, mýdla, pěstujeme zeleninu i ovoce.. Snažíme se být maximálně soběstační. Už několik let nevím, co je to prášek a moje děti to nepoznaly nikdy. Při léčbě nemocí používáme převážně bylinky, homeopatii, aromaterapii... Zkrátka se ze mě stala (jak mě často přátelé z legrace nazývají) LESANA se vším všudy 🙂 .

 

Ale ještě pár let zpátky to vypadalo úplně jinak. Každý z nás vlastně celý svůj život jede po nějaké vyjeté koleji – po koleji, co mu vyšlápli jeho rodiče. A i když v hloubi duše víme, že ta kolej není pro nás to pravé ořechové, je moc těžké použít výhybku a obrátit všechny hodnoty, které nám byly od dětství vštěpovány, naruby.

Během studií na vysoké škole jsme se s mým nynějším manželem stravovali tak, jak nám čas a peněženka dovolila. Oba jsme kynuli a kynuli, byli neustále unavení a bez nálady. Do toho spousta vysedávání ve škole, v práci, nebo nad učením, takže pohyb nula, motivace nula, životní energie = NULA. Do obchodu jsme chodili nakupovat to, na co jsme byli zvyklí – přeci by to neprodávali, kdyby na tom bylo něco špatného, ne?

Studia skončila, my se přestěhovali do svého domu, ale zlé návyky se bohužel přistěhovaly spolu s námi. Začala jsem pracovat na dobře placeném místě, ale domů jsem chodila každý večer tak vystresovaná, že i když na účtu peníze přibývaly, moje energie naopak ubývala. S manželem jsme se vzali a začali přemýšlet nad rodinou. Po více než deseti letech jsem tedy vysadila hormonální antikoncepci a těšila se, jak brzy najdu dvě čárky na těhotenském testu.

Uběhl měsíc, dva, pět… a já jsem každý měsíc zažívala nové a nové zklamání. Proč sakra nemůžu otěhotnět? Po osmi měsících snažení jsem otěhotněla. Byli jsme šťastní a i přes „ranní (celodenní) nevolnosti“ jsem se tetelila blahem. Jako správná nastávající maminka jsem hned po zjištění těhotenství zavolala na gynekologii, kde mě sestřička objednala na vyšetření.

Doktor potvrdil těhotenství, vše bylo v pořádku a dostala jsem další termín poradny. Na tu už ale bohužel nedošlo. V desátém týdnu se mi jednou večer udělalo hodně špatně, píchalo mě v podbřišku, měla jsem teplotu, třásla jsem se. Hned jsme s mužem vyjeli do nemocnice, kde mě zkontrolovali. Miminko bylo v tu chvíli v pořádku. Chtěli si mě tam ale nechat přes noc na pozorování.

Celou noc jsem prosila miminko, ať bojuje, ať neodchází, že to bude dobré. Ráno jsem se ale při kontrolním ultrazvuku dozvěděla, že miminko umřelo. Nevěřila jsem tomu, nebo spíš nechtěla uvěřit. Řekli mi, že je ihned nezbytné provést kyretáž a za pár hodin mě tedy vezmou na sál.

Byla jsem sama, muž za mnou mohl přijet až odpoledne, po zákroku v návštěvních hodinách. Plakala jsem a kladla si otázku : „Proč se to stalo zrovna nám?“  Za pár hodin bylo po všem, neměla jsem ani čas se s miminkem rozloučit..


Tak takhle teda ne!


Po návratu z nemocnice jsem potřebovala zaměstnat svoji mysl něčím jiným, než jen myšlenkami na miminko. Hledám si informace o detoxikaci těla, o hormonální rovnováze, o tom, jak přírodními způsoby pomoci tělu zbavit se všeho špatného. S mužem se pouštíme do cvičení, zdravé životosprávy. Má to opravdu úžasné výsledky. Nejen fyzické, ale hlavně psychické! A čím víc se dozvídám o zdravém životu, tím víc jsem si jistá, že to je TO, co chci pro své (v tuto chvíli ještě budoucí) děti.  Za pár měsíců na to jsem znovu těhotná. 🙂

Začali jsme přemýšlet a rozhodli se, že využijeme prostor na zahradě pro to, abychom si vypěstovali nějakou zdravou zeleninu a bylinky. Mého muže zahradničení opravdu chytlo a jediný, kdo nám kazil radost z úrody, byli všudypřítomní slimáci. Co s nimi budeme dělat? Přeci si nebudeme sypat kolem naší bio zeleniny nějaké chemické jedy! A tak hledám na internetu a nacházím dokonalé řešení!

 

“Miláčku, tady ta kachna - Indický běžec - je prý nejlepší likvidátor slimáků na zahradě, co kdybychom to zkusili?”

Netrvalo dlouho a už jsem měla podrobně nastudovaný chov kachen, včetně toho, jaké bydlení, krmení a péči potřebují. Manžel postavil kachník a jelo se pro běžce. Byli jsme z nich nadšeni a když do 14 dnů na zahradě nebyl jediný slimák, naše nadšení nebralo mezí.

“Když už máme ty kachny, co kdybychom si pořídili i slepice? Takové domácí vajíčka, to je věc!” Zkrátím to – manžel opět postavil bydlení pro slepice a my se brzy radovali z prvních domácích míchaných vajíček 🙂

Jak se říká – s jídlem roste chuť! Moje myšlenky ale byly stále smělejší a už nějakou dobu jsem tajně pokukovala po kozách. Chtěla jsem se dostat do té fáze, kdy si budu doma vyrábět úplně všechno – od jogurtů, po máslo, měkké, tvrdé i plísňové sýry.

Po nocích jsem si pročítala různé knihy, fóra a i zahraniční stránky. Tak fajn, jdeme na to! Pořídíme si kozy. A protože koza je stádové zvíře, pořídili jsme kozenky rovnou dvě. Myslím, že jim podlehla celá naše rodina. Chodívali jsme si s kafem sednout na pastvu a pozorovali je, jak se pasou. Neskutečný relax! A když jsme poprvé jeli s "holkama" ke kozlovi a za pět měsíců se nám narodila první kůzlátka, byl to pro nás opravdový zázrak.

Čas běžel a nám se doma narodil náš druhý synek - Jurášek. Když mu bylo asi rok a půl, s mužem jsme se rozhodli, že se přestěhujeme na úžasný statek s pozemky, lesem a řekou. Chtěli jsme rozšířit stádo, zřídit sýrárnu, manžel toužil po založení ovocného sadu… a to prostě tam, kde jsme do teď bydleli, nešlo.  Už při první prohlídce jsme věděli, že to je ono! Tady jsme doma. Někdo by se zalekl, my se zamilovali. Teď už tady bydlíme skoro 5 let. obklopeni skvělými sousedy, přírodou, lesem, řekou.. Máme tady sice pořád hodně práce, ale jsme šťastní. Narodila se nám tady naše třetí princezna Magdalenka – mimochodem už třinácté dítko v tomto domě. 🙂 A později i náš nejmladší syn Matějíček. 

 Je to už pěkných pár let, co jsme se dali touhle cestou a musím říct, že je to pro nás neskutečně naplňující. Dokonce jsem se svými sýry vyhrála Mezinárodní sýrařskou soutěž v Nitře a byla jsem z kozích produktů i vařit v Dobrém ránu ČT a o přírodní kosmetice jsem si zase hezky popovídala v Sama doma. 

 

A tak nějak postupně, po cestě, jsem naši domácnost kompletně změnila na netoxickou. Začala jsem vyrábět také mýdla s kozím mlékem, která jsou výborná pro lidi s ekzémem. Pustila jsem se do výroby pleťové a tělové kosmetiky i čisticích prostředků pro domácnost. Když jsme nemocní, tak místo do lékárny zamíříme na zahrádku pro bylinky, případně pro homeopatika a aromaterapii.

Získání těchto informací mě ale stálo doslova ROKY života. A chápu, že každý nemá v dnešní době tolik času na pročítání receptů a návodů. Proto jsem se rozhodla, že se chci o své poznatky s vámi dělit skrze svůj blog a také jsem natočila on-line kurz  SOBĚSTAČNÝ DOMOV.

 

V lednu spouštím svůj další on-line kurz ROK V RYTMU BYLINEK, díky kterému se můžete naučit, jak začít s bylinkařením, kdy kterou bylinku sbírat, jak ji správně uchovávat a jak si vybavit svou vlastní bylinkovou lékárničku k prasknutí. 

 

Je jasné, že se nic nezmění přes noc. Ale i v dnešním světě plném chemie je spousta věcí, které můžeme ovlivnit a věřte mi, že každá snaha se počítá. Ráda vás provedu na Vaší cestě za zdravějším životem krůček po krůčku a pomůžu vám neztratit se na ní. 

S láskou,

Jana